Víte, jak funguje termočlánek, nebo jak třeba vypadá? Jde o poměrně jednoduché zařízení, které si můžeme představit jako dva kovové dráty různého složení, jež jsou na jednom konci svařeny nebo jinak spojeny. V případě, že spojený konec vystavíme měřené teplotě, mezi „volnými“ dráty na druhém konci termočlánku vznikne termoelektrické napětí. Velikost napětí je závislá na měřené teplotě. Termočlánky jsou v porovnání s jinými snímači teploty odolnější, mají velký rozsah měření a rychlou reakci na změnu teploty.
Vyberte si termočlánky dle svých potřeb
Velmi jednoduše můžeme termočlánky rozdělit na termočlánky z drahých kovů a typy z obecných kovů. Termočlánky z draných kovů jsou stabilnější, hodí se více pro měření vysokých teplot a jsou dražší. Co se týče nejpoužívanějších typů termočlánků z obecných kovů, jde o typy J, K a N, z drahých pak S, R a B. Většina termočlánků je popsána v normě ČSN EN 60584-1 ed. 2.
Co se týče přesnosti termočlánků, rozdělují se do tříd přesnosti dle výše uvedené normy. Nejběžněji se pro každý typ termočlánku definují 3 třídy přesnosti s označením 1, 2 a 3. U první třídy můžeme shledávat nejmenší odchylky od referenční hodnoty, ale většinou na úkor teplotního rozsahu. Hodnoty max. odchylek od referenční křivky se v celém teplotním rozsahu pohybují v rozpětí cca 1,5 – 9 °C u termočlánků z obecných kovů. U termočlánků z drahých kovů je to cca 1 – 4 °C.
Určit teplotu ze změřeného napětí není těžké. Pro výpočet teploty je důležité znát typ termočlánku, teplotu studeného konce a napětí termočlánku. Hodnotu teploty určíme z tabulek z normy ČSN uvedené výše, nebo pomocí termočlánkové kalkulačky.
Termoelektrické snímače teploty i více informací, které se týkají MTC, odporových snímačů teploty, příslušenství ke snímačům teploty a další, najdete na mavis.cz.
